Tohle divadlo kolem života a smrti V. H., které média produkují, nemohu přejít bez povšimnutí.

Vrtěti psem za každou cenu?

Nechť si V. H. každý z nás uchová v paměti, jak sám uzná za vhodné a správné.
Netlačme programově lidi k tomu, co si mají o jeho životě myslet.
Nestalo se totiž nakonec nic menšího či většího, než že odešel člověk, přičemž před smrtí jsme si opravdu všichni rovni.

Když vidím, jak jsou teď „zarmouceni“ i tací, kteří na V. H. nenechali nit suchou – a když sleduji, jak redakce vypínají diskuse pod články, aby se tam něco neobjevilo – je mi opravdu zle.
Žádný náznak sebemenšího připomenutí kontroverzních kroků. Jakoby ani neexistovaly.
Jako bychom si měli povinně všichni pamatovat jen něco – ačkoli jeho vlastní kolegové z disentu se velmi různí v pohledu na jeho život po roce 1989 a rozpory v činech s tím, co V. H. hlásal před tím.
Tedy aspoň ti, co se nedostali nikam nahoru a díky „porevolučnímu“ V.H. už ani nechtěli.